Nebe, planety a hvězdy…to vše člověka fasninovalo od úsvitu věku a nepřestává nás to fascinovat ani teď v éře supermodeního věku. Lidé zpočátku netušili, jak si mají dění na nebi vykládat, ale v průběhu vývoje světa mnoho vědců a badatelů položilo základy vědním oborům a disciplínám, které pak jednoho dne umožnili, aby se první člověk podíval na planetu Zemi z oběžné dráhy, aby první kroky člověka směřovaly po jiném vesmírném tělese. Dostat předměty do vesmíru, dostat posádku do vesmíru – bylo to těžší a komplikovanější než vývoj a výroba automobilů nebo letadel. Všichni, kteří se na začátku pohybovali v týmech vypouštějících první družice, první kosmonauty do vesmíru, byli do jisté míry vizionáři a snílky, ale měli pevnou víru ve své dílo a všichni do jednoho se zapsali do dějin. O některých velikách dobývání kosmu píšu zde.
Pro někoho možná překvapení, ale kosmický program jak USA, tak i SSSR započal koncem druhé světové války v Německu. Ambiciózní projekt zbraně raket nesoucích trhavinu Vergeltungswaffe (V-1 a V-2), za jehož realizací stál konstruktér a inženýr Werner von Braun, měl zvrátit výsledek války ve prospěch nacistického Německa, bohudík přišel tento projekt příliš pozdě a nedokázal zastavit postup spojenců ani nezlomil morálku a odhodlání bojujících Angličanů (oba typy raket mířily především na Londýn). Koncem války se von Braun spolu se svým týmem vzdává americké armádě a následně je pro svůj vynález a potenciál transportován do USA, kde začně konstruovat rakety pro vznikající instituci NASA. Před americkou veřejností je ale částečně ututlána von Braunova nacistická minulost spolu s faktem, že v továrnách na V-1 a V-2 pracovali otrocky židé, jejichž pracovní podmínky byly drastické a mnoho set židů tuto otrockou práci zaplatilo životem.
Ve stejný čas se Rudé armádě dostává do rukou celá technologie raket V-1 a V-2 a ze sibiřského gulagu je povolán zpět Sergej Pavlovič Koroljov, který má spolu s Valentinem Gluškem sestrojit stejný typ zbraně a zařadit ji pro výzbroj Rudé armády. Na obou stranách začínají první pokusné starty a testy, ale jak von Braun tak i Koroljov jsou z počátku neúspěšní a vedení na ně velmi začíná tlačit a naléhat. Ovšem extrémní tlak je vyvíjen především na Koroljova.
Koroljovův obrovský úspěch přichází 4. října 1957, kdy je na oběžnou dráhu vypuštěn Sputnik 1, první umělá družice Země, která vysílala pípavý signál. Tento sputnik byl vypuštěn z kosmodromu Bajkonur, který se dnes nachází na území Kazachstánu. Byl vyslán do vesmíru na upravené dvoustupňové vojenské balistické raketě R-7, která byla vybavena synchronizovanými motory právě Gluškova. A tímto se započíná obrovské závodění v čase a soupeření, které je pro svou hektičnost poznamenáno mnoha chybami a i úmrtími při testech jednotlivých komponentů. Se zklamáním sleduje von Braun televizní obrazovku se záběry prvního sputniku, von Braun chtěl být první.
12. dubna 1961 po náročných testech a zkouškách je k prvnímu letu člověka do vesmíru připraven Jurij Alexejevič Gagarin, který je zařazen do programu Vostok 1. Svůj úkol splní na výbornou a jako první člověk v historii má možnost vidět planetu Zemi z vesmíru a zažít i stav beztíže. Ovšem jeho návrat na Zemi byl komplikovaný pro technickou závadu a vážně hrozilo, že se z vesmíru na Zemi nevrátí. Sovětský svaz tak má na své straně další prvenství a von Braun opět neuspěl a byl předběhnut. V programu Vostok 2 pak letí do vesmíru German Titov a v programu Vostok 6 pak první žena, Valentina Tereškova. Další a další prvenství pro sovětskou kosmonautiku, ale úspěch von Brauna má teprve přijít. Ještě jeden úspěch zaznamenají Sověti jako první a sice první výstup člověka do volného prostoru mimo vesmírný modul – Alexej Leonov je tím prvním vesmírným „chodcem“.
Alan Shepard 5.5.1961, což je jen 23 dní po letu J. Gagarina se stává prvním kosmonautem USA. Ovšem jeho let probíhal po balistické křivce, takže spíše za prvního kosmonauta USA bývá považován John Glenn, protože ten se dostal na oběžnou dráhu Země. A to vše ve von Braunových raketách Mercury-Redstone 3. 20. července 1969 přichází asi největší úspěch při pokusu člověka dobývat vesmír. Posádka Neila Armstronga a Buzze Aldrina se prochází po měsíci a pak se vrací zpět na Zemi a program Apollo 11 se zapisuje do historie.
Závody o dobývání vesmíru fakticky končí v roce 1972, kdy prezident USA Richard Nixon podepíše dohodu s Alexejem Kosyginem a dojde ke společnému letu Apollo-Sojuz. Od osmdesátých let jsou v provozu raketoplány. V aktivní službě byly COLUMBIA a CHALLENGER (oba nedokončily svou misi a jejich posádky zahynuly), dnes slouží DISCOVERY, ATLANTIS a ENDEAVOUR. Ovšem jejich aktivní služba bude brzy ukončena a nahrazena modernějšími stroji. I SSSR měl svůj raketoplán – BURAN (sněhová bouře), ale ten se pro ekonomickou situaci rozpadajícího se Sovětského svazu své slávy nedočkal a celý program zastavil Boris Jelcin v roce 1993. Koncem studené války spolu začaly USA a SSSR (Ruská federace) spolupracovat i v projektu vesmírné stanice MIR a dnes tomu není jinak při projektu ISS – International Space Station.
Druhá polovina dvacátého století se nesla v duchu moderního vývoje a člověk dokázal překonat první, druhou i třetí kosmickou rychlost a ovládl cestování vesmírem. Před pár set lety se první fyzikové a astronomové pokoušeli popsat principy gravitace, zemských těles a jejich pohybu. Dnes jsem ušli velký krok – obrovský skok pro lidstvo.