Změnit ústavu České republiky je poměrně komlikované, alespoň při hlasování vrámci legislativního procesu. Napsat ústavní zákon a předložit ho spolu s důvodovou zprávou na vládu a do Poslanecké sněmovny není zase takový um, o to větší um je potřeba při hledání podpory. Česká ústava je svou povahou rigidní, protože je právě velmi těžko měnitelná, alespoň je to záruka, že z ní politici každého funkčního období nebudou dělat trhací kalendář, ale i to se v naší parlamentní (ne)kultuře děje a často.
Kvalifikovaná většina hlásá, že je třeba 3/5 hlasů a to se hledá špatně. Navíc při nestabilitě vládních stran a vládních koalic a slavných „101“, „102“ vlád bylo hledání podpory dopředu marným bojem při nejrůznějších nulových tolerancích atd. Snad největší šanci bylo možné využít v době tzv. opoziční smlouvy a tandemu Zeman-Klaus. Nyní se po velmi dlouhé době rýsuje šance, že minimálně 120 poslanců zvedne ruku a pošle do Senátu návrh ústavního zákona, kterým se změní způsob volby hlavy státu, tedy aktéra moci výkonné.
Jsou ovšem myšlenky, které do zákona napsat nelze a to je pak ono pověsné někde na pomezí duchu zákona a litery zákona aneb co by nám měl nový prezident nebo prezidentka přinést a proč si máme hlavu státu volit přímo a vzít tuto pravomoc společné schůzi poslanců a senátorů (a pak je tam ještě pár servírek, sekretářek a tak).
Nemáme v samostatné České republice příliš mnoho zkušeností s úřadem prezidenta, resp. 20 let je příliš málo na to hodnotit, jak by měla být prezidentská funkce co nejlépe vykonávána, ovšem jisté poučení nebo názor je možno si vytvořit i z dob prezidentování V. Havla i V. Klause. Pokud občané dostanou možnost volit hlavu státu přímo, a pokud tu bude v zájmu posílení demokracie a jakési snahy zprestižnit a zvážnit úřad prezidenta mezi občany, pak by se ale z prezidenta měla stát vážená osobnost ve smyslu pozice v praktické politice. Pohrávám si s myšlenkou, že by na přímou volbu měly reagovat i pravomoce ve smyslu čl. 62 a 63 ústavy. Doposud je totiž hlava státu pouze reprezentativní figura, kladeč věnců a člověk s kým je si možno připít, když máte to štěstí a někdo Vás vybere za ministra. Ale hlava státu, přímo jmenovaná by měla mít větší vliv na domácí i zahraniční politické dění. Rozhodně by na domácí scéně měl nový prezident mít větší vliv na sestavování vlády a pravomoce ve smyslu zasahovat do přípravy státního rozpočtu a ještě bych mu přidal zákonodárnou iniciativu.
Prezidenta vybereme tedy asi ve dvoukolové volbě. Postup do druhého kola pro první dva šťastlivce a v druhém kole více hlasů – vítěz bere vše. To je rozumné a odpovídá to systému senátních voleb. I okruh osob, které mohou navrhovat kandidáta a jejich podmínky, vše se mi jeví docela logické. S délkou funkčního období bych nehýbal. Bohatě postačí zanechat vše tak jak je, tedy 5 let jedno období. Návrh ČSSD na sjednocení volby prezidenta s volbami senátními (což by vyžadovalo, aby prezidentské funkční období bylo o jeden rok prolongováno) bude znamenat souběh volební kampaně a tradičně dojde k prolnutí a význam jednotlivých voleb se vytratí.
A důvod proč sebrat společné schůzi Parlamentu volbu prezidenta? Protože při poslední tato schůze dokázala národu jednu velkou divadelní frašku, která postrádala důstojnost a etiku, alespoň její základy.
Jestli se ovšem ustkuteční přímá volba, rád bych mezi kandidáty viděl i ženy a jsem přesvědčen, že určité kultivovanosti by prospělo, kdyby příští hlava státu nesla označení „paní prezidentka“.
Občany zvolená hlava státu – to je rozumný model, ale pravomoce takové hlavy by zpětně měly také občanům něco hmatatelného přinést, vždyť finanční arbitr nebo ombudsman jsou voleni nepřímo a pro lidi vykonávají mnoho pozitivního.