Provokuje Severní Korea anebo se poloostrov změní v horkou půdu bitevního pole?

Mezi lety 1950 až 1953 proběhla tzv. korejská válka. Severní Korea po svém vzniku v roce 1945, kdy získala nezávislost na kapitulujícím Japonsku, které prohrálo 2. světovou válku, začíná okamžitě vyjednávat s předními představitely komunistického bloku. Kim ir Sen začíná vyjednávat s Mao ce Tungem z Čínské lidové republiky, která na své vyhlášení bude čekat ještě do roku 1949, ale druhý Kimův spojenec vychází z druhé světové války jako vítězná mocnost, a sice Josif Stalin a jeho Sovětský svaz. Otázku obou Koreí si pod svou kuratelu tak nějak bere nově vzniklá Organizace spojených národů. Severní Korea se profiluje jako stát, který bere Marxisticko-leninskou teorii za svou a stane se tak dalším státem komunistického bloku. Počíná Studená válka – v Evropě a severním Atlantiku se formuje spojenecká organizace NATO. Kdežto Jižní Korea se chce orientovat prozápadně, kapitalisticky a rozhodně nemá na politickou situaci stejný názor jako její soused na severu. V den, kdy je ze severu Jižní Korea napadena ihned zasedá Bezpečnostní rada OSN, kde pro protest chybí zástupce Sovětského svazu a proto je zcela jednohlasně přijato nasazení společných sil OSN, které budou vyslány na pomoc Jižní Korei. Na jedné straně se tak střetly, poprvé v přímé konfrontaci, síly západní (vedené OSN, kde hlavní počet vojenských jednotek patřil armádě Spojených států amerických) a síly komunistického bloku (ČLR, SSSR a KLDR). Válka nebyla ukončena mírou smlouvou, ale pouze příměřím. De facto i de iure jsou dnes oba státy na korejském poloostrově ve válečném stavu. Dnešní situace je o to horší, že ve funkci končící Kim čong Il vyzkoušel a vlastní jaderné zbraně. Kdysi ještě Stalin nedovolil Maovi propůjčit know-how o jaderné zbrani, dneska je toto know-how známé, takže s jistou nadsázkou dneska do jaderného klubu může kdokoliv. Severní Korea před několika dny začala ostřelovat vojenskou základnu, jsou oběti v řadách jihokorejské armády i civilistů. Ze strany severu jde o ohrožení příměří, ohrožení bezpečnosti. Jižní Korea má silného zahraničního spojence, a sice Spojené státy americké. Barack H. Obama stojí za Jižní Koreou. Sever už zbytek světa příliš dlouho provokuje, testuje jaderné zbraně, nemáme jistotu o jejich počtu, bezpečnosti atd. Navíc máme zprávy o tom, že lidé v KLDR trpí hlady, jde vlastně o lágr v pravém slova smyslu. O lidských právech občanů KLDR raději ani nemluvit. Pokud sever zaútočí na jih, pak bude jistě právěm Soulu použít spravedlivé a obranné války – ius ad bellum. Ovšem co by následovalo po zhroucení severokorejského režimu? Obrovský příliv chudých a hladových lidí na jih. Toto by ekonomicky Jižní Korea nezvládla, tam by muselo zafungovat světové společenství. Na jednu stranu bych přál lidem v KLDR, aby se tento stalinistický režim zhroutil a tito lidé byli svobodní a hlavně měli, co jíst. Na druhou stranu toto zhroucení se jistě neobejde bez válečného konfliktu či jiného ozbrojeného konfliktu. Je otázkou, co můžeme z KLDR čekat, protože je to velmi neprůhledný stát. Jen doufejme, že příměří vydrží, ale pokud sever bude dále provokovat, co nám zbyde? Bude to pak oprávněná válka? Zřejmě ano.