Jeden z klíčových politiků 20. století dnes slaví své životní jubileum. Vzpomínám si, že když jsem poprvé slyšel mluvit o tomto muži, tak jsem se ve své rodině dozvěděl, že to je osobnost i zrádce v jedné osobě. Můj otec a jeho generace, která v 80. letech dospěla ho považuje za osobnost, která napomohla získání samostatnosti nejen Českoslovenksa, ale zejména ukončení závodů ve zbrojení, jakožto celé studené války. Generace mých prarodičů, jejichž život byl se Sovětským svazem svázán ve všech oblastech lidské činnosti, považuje Michaela Sergejeviče za zrádce, který zradil odkaz V. I. Lenina a dopustil největší geopolitický chaos ve 20. století, a sice rozpuštění SSSR v nové nezávislé republiky, kdy se přes noc mezinárodní společenství obohatilo o 15 nových států.
Michail Sergejevič přichází na výslunní sovětské politiky v roce 1985. Leonid Iljič Brežněv už je nějaký rok po smrti a jeho nástupci Andropov a Černěnko nevydrží ve svých funkcích příliš dlouho pro svůj vysoký věk a velmi rychle umírají. S Gorbačovem má přijít „mládí“, nová síla, odhodlání, ale zejména reakce na stagnaci, kterou si nikdo dlouho nechtěl připustit. Pravdou zůstává, že se stává generálním tajemníkem ÚV KSSS právě v době, kdy začínají narůstat aktivity opozičních a disidenstkých hnutí v „soc-lágru“ a tlak na „říši zla“ ze strany M. Thatcher a R. Reagana stoupá každý den. S kariérou Gorbačova bude navždy spojeno nejen jméno A. Sacharova, ale také B. Jelcina. Gorbačov je postaven před poměrně složitý úkol, jelikož v satelitech se postupně začíná situace bouřit (zejména v Polsku), mezinárodní společenství stupňuje tlak, vzrůstá nechuť k berlínské zdi a Sovětský svaz už nestačí dohánět USA ve zbrojních závodech, natož pak v projektu Star wars.
Gorbačov přistoupí na zcela novou strategii, na nové myšlení právě v projektech glasnosti a perestrojce, které mají reagovat na společenské a ekonomické problémy. A tato politika se skutečně začne uplatňovat, ale víc v oblasti společenské než ekonomické. Sovětský svaz, až do svého konce, nikdy nechytí druhý dech, vyčerpá ho nákladná válka v Afghanistánu a kosmický program. Sám Gorbačov stahuje v roce 1989 sovětská vojska z Afghanistánu po neúspěšném boji. Na mezinárodním poli ovšem „Gorbi“ sklízí potlesk kam přijede. S prezidenty USA, Reaganem a později G. Bushem st., podepíše v průběhu druhé poloviny osmdesátých let mnoho smluv, které omezí strategické zbraně, jaderné zbraně a dokonce i zbraně chemické. Dochází tak k dialogu mezi hlavními soupeři studené války a situace už nikdy nebude tak napjatá jako za časů Kennedyho a Chruščeva při „karibské krizi“.
Jednou navštíví Michail Sergejevič Čínskou lidovou republiku a při procházce na Čínské zdi je mu západním novinářem položena otázka, co soudí o této zdi. Mezi jeho odpovědí zazní narážka na berlínskou zeď, a sice, že je mezi lidmi příliš mnoho zdí…nikterak nebude poté bránit tomu, když si Němci sami zeď strhnou, ani tomu, když se DDR a BRD sjednotí. Gorbačov naprosto opouští Brežněvovu doktrínu omezené suverenity, která umožňovala nasadit vojska Varšavské smlouvy na potlačení kontrarevoluce, tak jak se stalo v Maďarsku v roce 1956 (zde šlo o sovětský zásah) a v Československu v roce 1968 (již zásah VS) a také vážně hrozil zásah v Polsku v začátku 80. let.
Revelouce, které se šířily lidovými demokraciemi na konci 80. let byly doprovozeny slovy, která Gorbačov adresoval právě do zemí, kde probíhaly celospolečenské a celopolitické změny, aby si každá země udělala revoluci po svém, že SSSR nebude nijak zasahovat…
Dnes žije Michail Sergejevič v ústraní, ale přesto má jistou autoritu a dokáže v den svých narozenin zcela otevřeně kritizovat vládní stranu Jednotné Rusko a Vladimíra V. Putina a obviňuje z uzurpace moji a vytváření monopolu moci v ruské Dumě, což podle něho není zdravý jev pro demokracii.
Nebýt role M. S. Gorbačova, Československo by jistě nezískalo „nezávislost“ na SSSR a nedošlo by k sametové revoluci a svobodným volbám…totiž čeští komunisté ustoupili právě protože, že jim z Kremlu nepřišla podpora…
Pro mě je Michail Sergejevič opravdu politickou osobností 20. století bez nějž by prostor střední a východní Evropy dnes vypadal úplně jinak než jak vypadá dnes. Za to, že jste nám dovolit udělat si sametový listopad Vám děkuji, hodně štěstí a zdraví.