Premiér Petr Nečas přijíždí začátkem babího léta do Berlína, kde je vřele a mile přijat německou Bundeskanzlerin Angelou Merkel. Tato dáma má víc práce než si kdo z nás myslí. Její „černo-žlutá“ koalice CSU a FDP doma ztrácí na popularitě, vyrovnávání se s hospodářskou krizí a k tomu ještě nekonečný účet za sanaci euro měny. Angela musí hledat nové zdroje všude možně. Takže se logicky poohlédla po svých sousedech z východu. Proč by takoví Poláci nebo Češi nemohli přijmout euro a v případě „trochu dražší účtenky za mejdan“ nezaplatit do společné kasičky. Angela je do této situace v podstatě objektivně nucena. Rozhazovačný jih v čele se Španělskem, Francií, Itálií a dnes již známími hříšníky Irsko, Portugalsko a Řecko jsou v jasné opozici vůči spořivému a rozumnému severu v čele s Německem, Nizozemskem atd. Němci by potřebovali na svou stranu získat další hlasy, aby se situace v Eurozóně stabilizovala a mohla se pak rázněji uplatňovat rozpočtová a fiskální pravidla. Jestliže pozvánka do klubu byla myšlena vážně, je motivací snaha budoucí stabilizace a nebo jenom vysát český rozpočet, aby doma Němci příliš nepokřikovali a u piva nenadávali na Frau Merkel? To i to. Pokud bychom se my rozhodovali, zda nyní vstoupit nebo nevstoupit, museli bychom zvážit všechna pro a proti, všechny plusy a minusy. Rozhodně, ale není nutné rozvíjet vášnivé debaty, jelikož politická reprezentace od té vládní až po tu opoziční postupně opouštějí myšlenku vstupu do Eurozóny, jelikož je to teď vysoce infikovaný a nakažený klub a dokud nebude z karantény venku, nemá cenu riskovat nákazu a ještě platit „poplatek u lékaře, za recept atd.“ Česká republika by samozřejmě mohla přispívat do „Ochranného valu“, ale dostaneme za to výměnou skutečně rozhodování pro rozumnou a racionální rozpočtovou a fiskální politiku? A budou vždy Němci, Belgičané nebo Nizozemci hlasovat s námi, abychom přehlasovali věčné stávkaře z Paříže? Stále více se ukazuje, že politici jsou schopni učinit téměř jakýkoliv krok, proto, aby zachránili euro a vrátili mu jeho prestiž a reputaci. Ale ta se nevrátí s rostoucím počtem zemí, které svou národní měnu vymění za bankovky s mosty. Euro bude stabilní a země o něj budou mít zájem sami od sebe jen pokud to bude měna, která bude řízena fiskálně a jednotně a ne sestavována na základě jednotlivých rozpočtů a skoro všechny jsou v minusu. Ekonomická vláda, společné daně, společné ministerstvo financí – federalizace v ekonomické a měnové otázce – to je záchranná cesta pro euro. Pak bude možné uvažovat o tom, že to pro Čechy, Maďary, Poláky bude výhodné. Naše malá proexportní ekonomika by jistě ráda euro přijala s povděkem. Dnes se Němci snaží nás zlákat a přitom vědí, že ani naše veřejné finance nesplňují pravidla paktu stability a růstu…v Evropské unii se stále častěji ohýbají pravidla proto, aby se dosáhlo kýženého cíle. Ohýbá se primární i sekundární právo – tedy něco, co by mělo být téměř posvátné a v úctě a respektu. Bohužel, účel světí prostředky. Niccolo Machiavelli by měl z dnešních politiků EU „velkou radost“. Dokud se nespřísní vnitřní pravidla a nestabilizuje situace v Eurozóně, nemá smyslu pro Českou republiku o vstupu ani uvažovat. My máme také své domácí úkoly. Udržet schodek státního rozpočtu kolem 3% HDP a celkovou zadluženost držet do hranice 30% HDP. Pak budeme „zdravý“ uchazeč a pokud celý klub bude takto zdravý, nebude nikdo muset hledat „blbce k večeři“. Vielen Dank Berlin za nabídku, ale je to hodně průhledné…ještě to zvážíme a počkáme. Tschuss.
Blog | Marek Ouředník
Madam Bundeskanzlerin nás láká do spár Eurozóny. Jaký má tato dáma motiv?
Někdo píše, že Eurozóně zvoní hrana, jiní píší, že se Eurozóna zmátoží...ať tak nebo tak, někdo bude muset všechny dluhy zaplatit, jde jenom o to, kdo to bude. Berlín zřejmě plánuje, že na to nechce být sám a hledá s kým by se podělil...