Madam Bundeskanzlerin nás láká do spár Eurozóny. Jaký má tato dáma motiv?

Premiér Petr Nečas přijíždí začátkem babího léta do Berlína, kde je vřele a mile přijat německou Bundeskanzlerin Angelou Merkel. Tato dáma má víc práce než si kdo z nás myslí. Její „černo-žlutá“ koalice CSU a FDP doma ztrácí na popularitě, vyrovnávání se s hospodářskou krizí a k tomu ještě nekonečný účet za sanaci euro měny. Angela musí hledat nové zdroje všude možně. Takže se logicky poohlédla po svých sousedech z východu. Proč by takoví Poláci nebo Češi nemohli přijmout euro a v případě „trochu dražší účtenky za mejdan“ nezaplatit do společné kasičky. Angela je do této situace v podstatě objektivně nucena. Rozhazovačný jih v čele se Španělskem, Francií, Itálií a dnes již známími hříšníky Irsko, Portugalsko a Řecko jsou v jasné opozici vůči spořivému a rozumnému severu v čele s Německem, Nizozemskem atd. Němci by potřebovali na svou stranu získat další hlasy, aby se situace v Eurozóně stabilizovala a mohla se pak rázněji uplatňovat rozpočtová a fiskální pravidla. Jestliže pozvánka do klubu byla myšlena vážně, je motivací snaha budoucí stabilizace a nebo jenom vysát český rozpočet, aby doma Němci příliš nepokřikovali a u piva nenadávali na Frau Merkel? To i to. Pokud bychom se my rozhodovali, zda nyní vstoupit nebo nevstoupit, museli bychom zvážit všechna pro a proti, všechny plusy a minusy. Rozhodně, ale není nutné rozvíjet vášnivé debaty, jelikož politická reprezentace od té vládní až po tu opoziční postupně opouštějí myšlenku vstupu do Eurozóny, jelikož je to teď vysoce infikovaný a nakažený klub a dokud nebude z karantény venku, nemá cenu riskovat nákazu a ještě platit „poplatek u lékaře, za recept atd.“ Česká republika by samozřejmě mohla přispívat do „Ochranného valu“, ale dostaneme za to výměnou skutečně rozhodování pro rozumnou a racionální rozpočtovou a fiskální politiku? A budou vždy Němci, Belgičané nebo Nizozemci hlasovat s námi, abychom přehlasovali věčné stávkaře z Paříže? Stále více se ukazuje, že politici jsou schopni učinit téměř jakýkoliv krok, proto, aby zachránili euro a vrátili mu jeho prestiž a reputaci. Ale ta se nevrátí s rostoucím počtem zemí, které svou národní měnu vymění za bankovky s mosty. Euro bude stabilní a země o něj budou mít zájem sami od sebe jen pokud to bude měna, která bude řízena fiskálně a jednotně a ne sestavována na základě jednotlivých rozpočtů a skoro všechny jsou v minusu. Ekonomická vláda, společné daně, společné ministerstvo financí – federalizace v ekonomické a měnové otázce – to je záchranná cesta pro euro. Pak bude možné uvažovat o tom, že to pro Čechy, Maďary, Poláky bude výhodné. Naše malá proexportní ekonomika by jistě ráda euro přijala s povděkem. Dnes se Němci snaží nás zlákat a přitom vědí, že ani naše veřejné finance nesplňují pravidla paktu stability a růstu…v Evropské unii se stále častěji ohýbají pravidla proto, aby se dosáhlo kýženého cíle. Ohýbá se primární i sekundární právo – tedy něco, co by mělo být téměř posvátné a v úctě a respektu. Bohužel, účel světí prostředky. Niccolo Machiavelli by měl z dnešních politiků EU „velkou radost“. Dokud se nespřísní vnitřní pravidla a nestabilizuje situace v Eurozóně, nemá smyslu pro Českou republiku o vstupu ani uvažovat. My máme také své domácí úkoly. Udržet schodek státního rozpočtu kolem 3% HDP a celkovou zadluženost držet do hranice 30% HDP. Pak budeme „zdravý“ uchazeč a pokud celý klub bude takto zdravý, nebude nikdo muset hledat „blbce k večeři“. Vielen Dank Berlin za nabídku, ale je to hodně průhledné…ještě to zvážíme a počkáme. Tschuss.