Největší absurditou pro mě je výsledek prezidentských voleb v Pobřeží slonoviny (République de Côte d´Ivoire). Jsme zvyklí, že volby, občanské války a jiné humanitární katastrofy mají zcela odlišný průběh a zejména následky než zde na starém kontinentě. Ovšem výsledek voleb a ještě jedno referendum, na africkém kontinentě, představují soudek se střelným prachem a někdo chodí kolem se zapálenou sirkou a hasiči nejsou nikde v dohledné vzdálenosti. Dosavadní prezident Pobřeží slonoviny, Laurent Gbagbo, neuznává výsledek voleb a chtěl by zůstat v úřadě navzdory výsledkům hlasování a nechce předat úřad vítězi voleb, kterým se stal Alassane Ouattara. Takže Pobřeží slonoviny má neviděný luxus, má dva prezidenty. Jeden se drží „trůnu“ zuby nehty a druhý je uznávám mezinárodním společenstvím, tedy OSN. Velmi mě překvapili prezidenti okolních států, kteří předložili Gbagbovi ultimátum, aby úřad opustil. Ovšem i zde jsou mrtví a hrozí nepokoje a občanská válka, eskalace násilí je velmi blízko. Ale problém Pobřeží slonoviny, stejně tak jako problematika konaného referenda o nezávislosti Jižního Súdánu je hluboko někde na začátku kolonizace mezi 19. a 20. stoletím. Tehdy koloniální velmoc, Evropa, si rozdělovala Afriku zcela po svém, hranice byly „narýsováné“ zcela náhodně a nebrala v potaz regionální, náboženské a etnické uspořádání. Takže pokud se podivujeme nad válkami v Africe, je to naše vina. Jsou za to zodpovědné zejména bývalé koloniální mocnosti jako Belgie či Francie, především. A tak se nám Súdán rozdělí na severní část – muslimskou a jižní – křesťanskou, ale i zde se dá očekávat nespokojenost a eskalace násilných činů. Evropané často jenom kroutí hlavou, ale když bývalé koloniální mocnosti dokázali černý kontinent kolonizovat, drancovat plantáže, nerostné bohatství a v podstatě za mrský peníz využívat místní pracovní síly….dnes by mělo být především morální povinností a jistého zadostiučinění těchto kolonizátorů těmto zemím pomoci stabilizovat alespoň veřejný pořádek a bezpečnosti, když už nic jiného.
Premiérův kočkopes…já ani nevím, jestli má cenu k tomu něco psát, protože na to reagoval snad každý kdo umí číst a psát 🙂 Ne, teď vážně. Neshody, které v současné době vládnou v koalici jsou velmi závažné, pokud to není mediální divadlo pro voliče. Každopádně výber policejního prezidenta a jednání mezi premiérem a ministrem vnitra představuje frašku. Premiérovo mediální vystupování je směšné, respektive bylo směšné v pořadu Události, komentáře, kdy včera v pořadu 168 hodin…hodně jsem se smál, slovo kočkopes asi 10x za dvě minuty. Vážně docházím ke zjištění, že Petr Nečas není osobou na svém místě…
Zemřel Jiří Dienstbier st., osobnost předlistopadového disentu i polistopadové politiky. Vždycky si ho budu pamatovat jako člověka, který s tehdejším západo-německým ministrem zahraničí Gensherem stříhá ostnaté dráty. Budu si ho pamatovat jako člověka, kterým na Balkáně v divokých 90. letech pracoval pro OSN a také jako senátora, kterého jsem potkal, když jsem navštívil Senát. Pan Dienstbier byl diplomatem, politikem, ale zejména přesvědčeným bojovníkem a obhájcem lidských práv. Také ho budu mít spojeného s odsunem sovětských vojsk z Československa. Zkrátka to byl člověk, který začal formovat zahraniční politiku nového demokratického Československa.
Lékaři, kteří exodují z Česka…nemám příbuzných mezi lékaři, takže komentuji pouze zprostředkované informace. Ovšem výplatní pásky doktorů, jak nastupivších po absolutorium, tak i s několikaletou praxí…nežijí si špatně, jistě, kdo by nechtěl více. Ovšem odcházet, dávat hromadné výpovědi, brát si pacienty jako rukojmí, to je nezodpovědné a jsem rád, že to akcentoval i prezident Klaus v novoročním projevu.
Hektický týden, snad ty další budou klidnější, ale spíše nebudou. Radostná zpráva na závěr. Byl jsem potěšen, když ministr zdravotnictví Heger i Nečas představili teze základů reforem zdravotnictví a penzijního systému. Teď ještě přistoupit k realizaci…