Volební kampaň v České republice – má ještě smysl? Umí ještě voliči něco sdělit? Nebo se jedná o prázdná hesla?!

V České republice probíhají volební kampaně k volbám do Poslanecké sněmovny, Senátu, Krajských zastupitelstev, Obecních zastupitelstev a konečně do Evropského parlamentu. Cíl a smysl volební kampaně spočívá v tom, aby politická strana, hnutí či volební koalice dokázala přesvědčit oprávněné voliče o smysluplnosti svého volebního programu. Politické strany v rámci soutěže politických stran dle Ústavy ČR soutěží ve volbách o hlasy voličů. Volíme my občané České republiky, podmínkou je, aby nám bylo 18 let. Volby jsou v naší zemi všeobecné, tajné, rovné a přímé. Předvolební kampaň provádí politická strana proto, aby seznámila své voliče s volebním programem, který by chtěla uplatňovat, pokud bude zvolena do orgánu, do kterého kandiduje. Podle mého názoru ovšem volební kampaně v České republice v posledních několika letech postrádají mnohé z přirozeného principu volební kampaně či politického předvolebního marketingu. Zejména mě nejvíce trápí, že se volební kampaň postupem času vyprazdňuje, ztrácejí se závažná témata, vyprchává obsahová a věcná stránka věci a stále více se do popředí dostávají osobní, subjektivní středy předsedů politických stran, tyto střety jsou často vulgární, bulvárního charakteru. V jednotlivých volbách v závislosti na volební kampani můžeme mluvit také o klesajícím zájmu voličů účastnit se svobodných voleb, o které jsme mimochodem před dvaceti lety tolik žádali. Důsledkem je klesající a upadající politická kultura, jinak řečeno, chování a vystupování politiků na veřejnosti. Často se říká, že politika je „svinstvo“. Karel Čapek říkal, že „svinstvo“ je vše, co postrádá lidskou morálku. Pokud současná politika ztrácí kontakt s morálkou, pak se od ní voliči odklánějí, je to ovšem chybou, protože ztrácí možnost ovlivňovat směřování věcí veřejných a uplatňování svého ústavního volebního práva. Slib daný ve volební kampani, ve volebním programu by měl být pro stranu závazný a měl by představovat pro stranu závazek, který musí pro voliče splnit. Ovšem ze zkušenosti víme, že se volební sliby často porušují a rozmělňují například ve vládních koalicích, kde se musí najít průsečík několika desítek slibů. V poslední době se volební kampaň velmi vyostřuje, jak v podobě vizuální reklamy, tak i rétoriky jednotlivých kandidátů. Stále se diskutuje o skupinách na sociálních sítích, kteří se organizují proti panu Paroubkovi. Osobně nesouhlasím s formou protestu proti němu, jako například házení vajíček, ovšem pokud je tak velká skupina lidí nespokojena, je s jeho politickou činností něco v nepořádku. Občany, kteří sledují politickou scénu průběžně, nepotřebují být ovlivňování volební kampani, protože sledují politiky, které budou volit jako své zástupce v rámci zastupitelské demokracie, naproti tomu volební kampaň je konána převážně, aby zacílila na nerozhodnuté voliče. Účast občana při volbách považuji za velmi důležitou a dokázal bych si představit, aby volební účast byla povinná, ostatně v několika evropských zemích toto takto funguje.