Ukončí dnešní parlamentní klání nestabilitu Moldavska?

Příběh současné republiky Moldavsko se začal psát v 27. srpna 1991, (Moldavsko a já máme narozeniny na stejný den) kdy se tato republika odtrhla od Sovětského svazu. Stalo se tak v době, kdy Michail Gorbačov povolil nezávislost i ostatním sovětským svazovým republikám. A tak se s koncem roku 1991 mapa východní Evropy začala rapidně měnit. První nové státy se objevily v Pobaltí a další následovaly ve východní a střední Evropě. Ale rozpadem Sovětského svazu tyto nově vzniklé státy upadly do hluboké a vleklé krize nejen ekonomické, ale i politické. Byla to doba plná chaosu, rychlých a náhlých politických, kulturních a sociálních změn. Ze dne na den přestala platit všechna zavedená pravidla a vše bylo jinak. Moldavsko bylo svazovou republikou od roku 1944 právě až do roku 1991. O dnešním současném Moldavsku se oficiálně mluví jako o nejchudší zemi Evropy. Přesto jde o stát, kde se díky zeměpisným a klimatickým podmínkám velmi daří zemědělskému sektoru. Ovšem dle statistických údajů několik set tisíc moldavských občanů pracuje v zahraničí a posílá své výdělky domů, což by podle stejných údajů mohlo tvořit až 1/3 hrubého domácího produktu Moldavska. Dnes se konají volby do parlamentu. Podle moldavské ústavy, která byla přijata 29. července 1994, má parlament 101 členů. Lichý počet členů tohoto zákonodárného tělesa je velmi dobou inspirací např. pro českou Poslaneckou sněmovnu, o čemž se již hovořilo v případě politické korupce tzv. „přeběhlíků“. O parlamentu hovoří moldavská ústava v článcích 60 a 61. Volby probíhají stejně tak jako v České republice na základě tajné, rovné, všeobecné a přímé volby. Pokud bude Moldavsku přána politická stabilita, bude tento parlament znovu volen až v roce 2014. Bohužel Moldavskem zmítá politická krize. Na jedné straně pomyslené barikády stojí Vladimir Voronin, bývalý prezident republiky, komunista, který byl prezidentem v letech 2001 až 2009. Na druhé straně barikády stojí političtí představitelé jako Vlad Filat, Mihai Ghimpu nebo Marian Lupu. Moldavská ústava tak dává prezidentovi čtyř leté funkční období a současně zakazuje více než dvakrát vykonávat tento úřad. A právě od roku 2009 trvá v Moldavsku politická a současně i částečně i ústavní krize, která zemi vůbec nevěstí politickou stabilitu. Zbytek politického spektra, které chce zvolit nového prezidenta republiky nemá zatím v parlamentu potřebnou většinu (61 členů). Bez podpory komunistů se „prozápadním“ politikům za současné situace nemůže podařit zvolit prezidenta. Moldavsko má proto v současné době pouze prozatimního prezidenta, kterého vykonává předseda parlamentu. To se ale může po dnešku zásadně změnit. A jaké jsou možnosti volby? V úvahu se musejí vzít dva aspekty Moldavska. Problém „druhého břehu“. Podněstří nebo zaké země na druhém břehu. S hlavním městem Tiraspol jde o odštěpenecký a separátní kvazi-státní útvar, který má ovšem podporu Moskvy. Kreml drží Podněsterskou republiku ekonomicky nad vodou, ale i přítomností svých vojenských jednotek. Druhým aspektem je nepříznivá situace Moldavska v oblasti nerostného bohatství a surovin. Moldavsko je proto zcela závislé na energetických dodávkách z Ruské federace. Volby mohou po dnešku dopadnout buď a nebo. Buď dopadnou ve prospěch Voroninových komunistů a země se více přikloní k Moskvě, čímž bude mít zajištěný bezproblémový přísun energií a mohl by se také napravit problém s Podněstřím. Nebo většinu v parlamentu dají dohromady malé strany pravého spektra a nastartují směřování směrem k Rumunsku, které je kulturně a historicky Moldavsku nejbližší. Pokud se Moldavsko bude více orientovat na Evrospkou unii, může dojít k nedořešení Podněstří, ale také vypuknout jistá forma energetické krize, tak jako jsme toho byli svědky při politickém boji mezi Ruskem a Ukrajinou, tedy mezi panem Putinem a paní Timošenko. Ať tak nebo tak, Moldavsko potřebuje zvolit parlament, který bude schopen dát dohromady většinu pro zvolení prezidenta, který pak jmenuje novou vládu. Politická stabilita poté může zemi přinést i řešení ekonomických potíží, ale i jiné agendy. Mnoho občanů Moldavska stále častěji žádá o cestovní pasy Rumunska a tudíž mohou pak lépe a snázeji cestovat po Evropské unii. Osobně bych přivítal v Moldavsku vítězství proevropské koalice s cílem jednoho dne vstoupit do Evropské unie. Pokud bude chtít Moldavsko vstoupit do Evrospké unie, bude muset sladit svůj právní řád a ekonomickou aktivitu s požadavky unijního (primárního, sekundárního) práva. Výsledky voleb jsou ale jistou sázkou do loterie, dle průzkumů jsou síly levice a pravice spíše vyrovnané. Cesta z politického patu tak nemusí být zcela jasná. Moldavsko si vyzkoušelo, že řešení krize není tak jednoduché. Nedávno se totiž konalo referendum o přímé volbě prezidenta, které skončilo fiaskem, protože nevol potřebný počet občanů, aby referendum bylo platné a jeho výsledek závazný. Moldavsko je jednou ze zemí „Východního partnerství“ – proto má blíže do Evropské unie již dnes a i Česká republika dbá o Moldavsko v rámci rozvojové pomoci. Do dvou dnů po uzavření volebních místností budeme vědět, zda se Moldavsko vydá doleva či doprava. Do Kišiněva, ale i ostatních města a obcí přeji dobrou volbu a za nějaký čas ve společných hranicích Evropské unie!