V. Havel – V. Klaus: 1:0. Dnešní ranní přestřelka bývalého a současného prezidenta byla naprosto předvídatelná. Protože to, co řekne pan Havel bude jistě Klaus negovat. Nicméně slova pana Havla stojí za zamyšlení, a to proto, že se na západní společenství obět blíží další z řady historických blamáží. Zejména Evropanům opět hrozí to, že se nebudou moci podívat na sebe do zrcadla. Ale netýká se to jen Evropanů, ale celé Organizace spojených národů (OSN – UN).
Celá devadesátá léta se nesla na Balkáně v duchu národnostních konfliktů. Celá dlouhá léta západní společenství, právě včetně OSN, odmítalo zasáhnout, a když zásah přišel bylo už pozdě. Masové hroby po etnických čistkách už existovaly. Dnes si připomínáme výročí masakrů, jako třeba ve Srebrenici, ale muselo k tomu dojít? Několik stovek kilometrů od našich hranic? Museli jsme nechat národy, aby se mezi sebou vyvražďovaly? To nejsou jenom rétorická cvičení a akademické debaty. Dopustili jsme umožnit genocidu a mělo by nám to napříště býti jasnou výstrahou a bránit lidská práva proti zlovůli a všem pomateným vládcům právě jako byl Slobodan Miloševič, Radovan Karadžič a nebo teď plukovník Kaddáfí.
Jestliže uznáme premisu a fakt, že mezinárodní společenství je složeno ze států, které uznávají vládu práva, tedy společenství právních států, které se zavázaly k dodržování zásad mezinárodního práva a k dodržování mezinárodních dokumentů, které formují OSN, tedy Chartu OSN a Všeobecnou deklaraci lidských práv, dojdeme na základě těchto dokumentů a poznání, která přávě probíhá v Libyi, že vojenský zásah je oprávněný. Včera bylo na pomoc už pozdě, předevčírem bylo už pozdě. OSN, ale i další organizace, mám na mysli, EU, obě se blamují, neskutečným způsobem. Zejména mě pobaliva zpráva, kterou jsem zaslechl dnes ráno v rozhlase, kdy EU vyslala do Libye expertní komisi…jistě, ta zajistí klid zbraní, zajistí humanitární pomoc. Mezinárodní společenství je v tomto případě mimořádně pomalé a neakceschopné.
Je nad míru jasné, že veškeré diplomatické a mírové snahy o řešení situace selhaly a nyní musí přijít na řadu silové řešení a zřejmě již ani ne řešení na uklidnění situace, ale řešení ve smyslu vynucení si míru silou. OSN k tomuto opravňuje článek 42 a článek 43, odst. 1, samozřejmě bude třeba souhlasu a mandátu Rady bezpečnosti a pak budou moci pozemní, letecké, ale i námořní síly pod mandátem OSN provést opatření, která v rezoluci určí právě Rada bezepčnosti.
Volání po důsledném potrestání všech členů režimu plukovníka Kaddáfí, kteří se provinili ze zločinů proti lidskosti je na místě, protože z jejich rozkazů a následně činů lze dovodit několik provinění zejména proti Všeobecné deklaraci lidských práv. Mezinárodní trestní tribunál (ICC) už také zahájil vyšetřování. Například byl Kaddáfím porušen článek 20, odst. 1 nebo článek 3, což je nejhorší provinění, ale také celkově článek 30.
Zkrátka a dobře, situace v Libyii je den ode dne horší a vyžaduje si zásah, vojenský, ozbrojený. Nejprve vyhlášením bezletové zóny, vyhlásil podle zásady mezinárodního válečného práva otevřená města a z nich umožnit evakuaci civilních obyvatel a poté vynutit si na plukovníkových jednotkách zastavení palby, jejich odzbrojení a předání moci opozici a následně vyhlášení svobodných voleb.
V 21. století není dobré pro pověst a čest mezinárodního společenství, aby dopustila stejných chyb jako ve Rwandě nebo Jugoslávii. Lidský život stojí za ochranu a je hoden ochrany a mělo by být společnou povinností všech členů mezinárodního společenství udržovat mír i za cenu ozbrojeného vynucení. A v žádném případě se nejedná o vměšování do vnitřních záležitostí, protože plukovníkovo chování přesáhlo rozměr vnitřních záležitostí.