Reklama
 
Blog | Marek Ouředník

Stát na straně Ústavního soudu je čím dál tím těžší…

Když se dělá revoluce, říká se, že je nejdůležitější včas vědět, k jaké straně se přidat. Když se v Česku vede diskuse nad nálezy Ústavního soudu a nad smyslem a jeho úlohou, stojím na jeho straně. Právě proto, že se v poslední době šíří, nejen internetem, ale i hlavami některých politiků snahy Ústavní soud okleštit, je dobré stát na straně strážce ústavnosti. Důvodů k zachování současné role je totiž víc než dost.

Pokaždé když má Ústavní soud rozhodnout o věci svým nálezem, dopředu lze předpokládat, že se automaticky zvedne vlna diskusí a nevole. Poslední vlnu vášní rozpoutal nález, kterým Ústavní soud (dále jen ÚS) vyjádřil nutnost přijmout legislativní úpravy (rozumějte škrty) v sociální oblasti znovu a to řádným legislativním procesem a nikoliv tedy formou legislativní nouze. Kritici nejen tohoto nálezu, ale celého ÚS, se rozčilují nad tím, že role ÚS je politická a že není strážcem a obráncem ústavnosti, ale pouze plní zadání ČSSD a to díky předsedovi ÚS Pavlu Rychetskému. Nesmysl. ÚS ve svém nálezu dospěl k rozhodnutí, že zákony ponechá do konce roku v platnosti, čímž potvrdil jejich konformitu, tedy soulad, s ústavním pořádkem – tedy naznačil, že koaliční „škrtací“ metoda je v pořádku a naopak zcela objektivě poukázal na upřené opoziční právo – vyjádřit se k navrhovaným zákonům. V tomto rozhodování šlo mnohem více o princip demokratického rozhodování ve smyslu ochrany menšin, což opozice bývá takovou menšinou. Šlo tedy o ducha zákona, nikoliv tak o jeho literu. Dále pak ÚS došel k přesvědčení, že institut legislativní nouze, který upravuje zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, je nutno využívat při skutečných a objektivních situacích, které vyplynou samovolně z venčí, tedy spíše události vis maior, jako živelné katastrofy.

Pročetl jsem mnoho internetových diskusí, několika jsem se sám zúčastnil. Byl jsem zděšen. Lidé by ÚS zrušili anebo by zrušili všechno ostatní a nechali tu vládnout jenom ÚS, aby se teda ušetřilo za ničeho neschopnou vládu, prezidenta, parlament atd. Jsou to názory samozřejmě zcela irelevantní, neproveditelné a demokracii ohrožující. Jsou to myšlenky padesátých let minulého století.

Proč si nemůžeme dovolit zrušit ÚS?  

Reklama

Zdrojem státní moci v naší republice, dle ústavy, je lid. Tato moc je uplatňována skrze klasické trojí dělení státní moci v tři pilíře, a sice moc výkonnou (exekutivní), moc zákonodárnou (legislativní) a moc soudní. Jak exekutiva, tak legislativa mohou velmi silnou pozicí zasahovat do právního řádu České republiky, tedy uceleného systému právních odvětví, v nichž jsou zakotvena pravidla lidského chování, právní normy nejrůznější právní síly. A vzpomeňte na celou řadu nálezů ÚS, spíše se v nich dočtete poukazy na politickou kulturu a na prosazování principů demokracie a na neobcházení ústavy. Tedy přesně to, co naši politici zleva doprava dělají tak rádi a často. Pletou si totiž veřejný zájem s osobním a mocenským zájmem.

Pokud bychom zrušili ÚS, což považuji opravdu za sci-fi scénář, nebo byť jen omezili jeho pravomoci v rozhodování, tak jak uvadí ústava a autonomní zákon o ÚS, můžeme potom celou ústavu, ale zejména Listinu základních práv a svobod suspendovat, protože bez ÚS nebude možné chránit lidská práva. ÚS se stal nejen v naší zemi, ale i ve všech civilizovaných právních státech garantem ústavnosti, její kontinuity a ochránce lidských práv. A to ve všech čtyřech generacích – občanských, politických, sociálních (hospodářských) a práv souvisejících s iživotním prostředím.

Opozice má právo se vyjádřit – politické právo – právo politické kultury – nezapomeňme, že ÚS rozhoduje bez klapek na očích a v delším časovém horizontu, totiž po příštích volbách, pokud se vláda bude takto arogantně chovat, bude vládnout levice a pravice bude v opozici a bude si také nárokovat možnost vyjadřovat se, čili bude požadovat toliko, co žádá současná opozice. Politici si budou muset zvyknout na to, že státní moc lze uplatňovat pouze na základě zákona a v mezích, které připouští demokratická politická kultura – dokud se toto nenaučí, pak bude muset na zákaldě ústavní stížnosti ÚS rozhodovat nálezy a rušit ony zákony, které se výše uvedenému příčí. ÚS nehraje jinou úlohu než tu, kterou má dle ústavy svěřenu a navíc ochraňuje důsledně principy ústavy a listiny. Nejde tedy o žádnou třetí komoru parlamentu, nejde o žádný čtvrtý pilíř státní moci ani soudcokracii. ÚS brání snahám uzurpace čím dál tím větší moci do rukou exekutivy a legislativy s tím, že jsou tyto dvě všemocné a nad zákon.

A ještě k oněm konspiračním úvahám o politickém soudu. ÚS je apolitický, nezávislý a ústavní soudci, kteří rozhodují tak dělají na základě ústavního pořádku. Dělají tak z toho důvodu, aby ochraňovali občany proti nezákonnému uplatňování státní moci a proti zásahu do lidských práv a svobod.

…Fiat iustitia, et pereat mundus…