Reklama
 
Blog | Marek Ouředník

Poslední dobou dominuje mediálnímu zájmu Ústavní soud, známe však jeho kompetence, personální složení, agendu?

Ústavní soud v poslední době rozhodoval svými nálezy o velmi podstatných věcech, které ovlivňují životy nás všech. V tomto krátkém článku shrnuji roli Ústavního soudu dle Ústavy České republiky, ale také dle zákona o Ústavním soudu.

 

 

Ústavní soud v České republice, tak jak ho známe v současné podobě, funguje od 1. 1. 1993, respektive od data, kdy vešla v účinnost Ústava České republiky v souvislosti s rozdělením federace ve dva samostatné státy. Sídlem Ústavního soudu je Brno, toto město je také sídlem například Nejvyššího správního soudu či Nejvyššího soudu. Pokud budeme hledat zákonnou úpravu, která upravuje práva a povinnosti Ústavního soudu a ústavních soudců, nevyhneme se náhledu do zákona s nejvyšší právní silou, a sice do ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky. Ústava krom moci zákonodárné a moci výkonné upravuje také ve své hlavě čtvrté právě moc soudní. Konkrétní a podrobnější úpravu práv a povinností v souvislosti s činností a procesními pravidly jednání před Ústavním soudem nalezneme pak ve vlastním, abych tak řekl autonomním, zákoně, který byl publikován ve sbírce zákonů takto č. 182/1993 Sb. zákon o Ústavním soudu. Ústavních soudců je při Ústavním soudu celkem patnáct. Pokud budeme uvažovat o procesu jmenování ústavního soudce, nevyhneme se pohledu do hlavy druhé, moci zákonodárné a do hlavy třetí, moci výkonné české Ústavy, a sice dojdeme k poznání, že ústavním soudcem se může stát pouze občan, který je volitelný do Senátu Parlamentu České republiky, tedy musí být starší čtyřiceti let a samozřejmě disponovat plnou právní způsobilostí. Kromě toho musí být potvrzen Senátem, jmenován do funkce Prezidentem republiky a krom toho ještě mající vysokoškolské příslušné vzdělání, nejméně deset let aktivně činný v právní praxi a bezúhonný. Takto pokud je schváleno Senátem všech patnáct ústavních soudců a jsou následně jmenováni do funkce Prezidentem republiky, je zvoleno a jmenováno kompletní plénum Ústavního soudu. Soudce Ústavního soudu požívá poměrně rozsáhlé imunity, zejména proto, aby nebylo možno ohrozit soudcovu nezávislost a nebylo možné ho například v zákonných lhůtách zadržovat například policejním orgánem a znemožnit mu tak výkon jeho soudcovské činnosti. Odůvodněním takto rozsáhlé imunity lze spatřovat v tom, že lze předpokládat, že ústavní soudce bude vysoce mravní člověk, který nebude páchat ani přestupkovou ani trestnou činnost a proto ho lze touto imunitou ochránit. Článek 83 české Ústavy hovoří o tom, že Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. To nás odkazuje dále na článek 112, který říká, že ústavním pořádkem České republiky je nejen samotná Ústava, ale také veškeré ústavní zákony, tedy zákony, které jsou v zákonodárném sboru přijaty výraznou, a sice tří pětinovou většinou a také Listina základních práv a svobod jakožto kompletní katalog všech čtyř generací lidských práv, tedy občanských, politických, sociálních a práv na ochranu životního prostředí. Jaká je tedy agenda Ústavního soudu? V jakých věcech může Ústavní soud rozhodovat. Na tyto otázky nám odpoví článek 87 české Ústavy. V odstavci 1, písmene a) Ústavní soud rozhoduje o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem. Na což navazuje ve stejném odstavci i písmeno b), kdy je možno Ústavním soudem zrušit jiný právní předpis nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem. Zde v těchto dvou písmenech Ústavní soud chrání občany České republiky před účinností zákonů, které by porušovaly českou Ústavu a zejména pak Listinu základních práv a svobod, jež je dle článku 112 taktéž nedílnou součástí českého ústavního pořádku. Dále Ústavní soud rozhoduje například o souladu mezinárodní smlouvy podle článku 10 a 49 s ústavním pořádkem, takto Ústavní soud rozhodoval například o tzv. Lisabonské smlouvě, stejně tak jako o ni rozhodoval Spolkový německý ústavní soud se sídlem v západoněmeckém městě Karlsruhe. Dále Ústavní soud rozhoduje o ústavní stížnosti orgánů územní samosprávy proti nezákonnému zásahu státu či proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud je v České republice, dle Ústavy, povolán i k tomu, aby v nejhorším případě projednával i návrh ústavní žaloby Senátu Parlamentu České republiky proti Prezidentu republiky a to pro velezradu, což se v historii ústavního soudnictví na našem území ještě nestalo. Ústavní soud je složen z předsedy, dvou místopředsedů a soudců. Předsedou Ústavního soudu je nyní JUDr. Pavel Rychetský, bývalý senátor. Ústavní soud, jak již bylo napsáno, rozhoduje v plénu a nebo v senátech, které jsou čtyři, vždy ve složení třech soudců. V meritorní věci rozhoduje Ústavní soud nálezem, ve věcech procesních je rozhodováno usnesením. Každý nález, který Ústavní soud vydá, musí obsahovat samotný výrok, odůvodnění výroku a poučení o nemožnosti odvolání. Nález je v plénu vyhlašován jménem republiky z úst předsedy Ústavního soudu, v případě senátu je nález vyhlašován jménem republiky z úst předsedy senátu. Nálezy Ústavního soudu se publikují do sbírky zákonů, publikují se také i do sbírky nálezu a usnesení Ústavního soudu. V zákoně o Ústavním soudu nalezneme pro jednotlivé typy řízení před Ústavním soudem. V těchto jednotlivých typech řízení nalezneme vždy příslušná ustanovení zejména k podání návrhu, o účastnících řízení, o samotném procesním postupu či o vydávání nálezu a jeho důsledcích. O čem Ústavní soud v nedávné historii rozhodoval? Česká veřejnost velmi podrobně sledovala rozhodování o tzv. Lisabonské smlouvě, o zrušení ústavního zákona, který měl přinést předčasné volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, dále rozhodoval o regulovaném nájemném nebo o zrušení části zákona o důchodovém pojištění, který nepřiznává přiměřené zabezpečení ve stáří oproti příjmům dosahovaným v ekonomicky aktivním věku. Mezi osobnosti, které jsou či byli aktivní v českém ústavním soudnictví mohu jmenovat například Elišku Wagnerovou, Vojena Gutlera, Pavla Varvařovského, Pavla Hollandera či zesnulého Vojtěcha Cepla st. Ústavní soud je v České republice garantem zachování všech čtyř generací lidských práv, je garantem vlády a státu práva, je garantem, který brzdí a vyvažuje v optimální míře kumulaci moci do rukou moci výkonné a zákonodárné. Jde o nezávislý soudní orgán, který má místo ve většině ústavních listin jak v Evropě tak i ve zbytku světa.

Reklama