Výzva Izraele směrem k USA a evropským zemím, aby se neunáhlovaly a setrvaly v podpoře dosavadního prezidenta Egypta – Husního Mubaraka – má z pozice Izraele své opodstatnění. Izrael je přesvědčen, že Muslimské bratrstvo, jako nacionalistické a fundamentalistické hnutí, které se nevzdalo politiky panislamismu bude považovat židovský stát s judaismem jako hlavní vírou za trn, který překáží v jejich ideologii. Muslimské bratrstvo bylo založeno právě v Egyptě ve 20. letech minulého století šejchem al-Bánnou. Korán a Sunna – to je dle bratrstva dokonalý svět a všechny ostatní formy náboženství a ideologie jsou nedokonalé a nečisté, stejně tak si přejí sjednotit i veškerou politickou činnost pod islámskou formu projevu směřující k chalífátu. Dnes je bratrstvo povážováno za strůjce některých teroristických útoků v Izraeli a Iráku a to buď přímo a nebo nepřímo, formou výcviku a finančního sponzoringu.
Izrael se tedy obává, že pokud by se Muhamadu Baradejovi podařilo situaci uklidnit, stabilizovat a Husní Mubarak by skutečně odstoupil z funkce hlavy státu, mohlo by dojít ke svobodným volbám, kde by toto bratrstvo mohlo získat ještě více než kdysi, a to se jejich volební výsledek pohyboval lehce nad 20%. Ovšem pokud se má Egypt transformovat, tak se transformuje do demokratické země, kde se zejména budou muset provést rozsáhlé sociální reformy a reforma trhu práce pro několik milionů nezaměstnaných mladých vystudovaných lidí. Bude se muset začít bojovat s korupcí. A všichni si budou muset zvyknout na svobodu volby, svobodu slova a svobodu projevu.
Jsem si jistý, že se nelze domnívat, že by Egypt po volbách, kde by, dejme tomu, bratrstvo i volby vyhrálo, začal nějakým způsobem výrazně ohrožovat bezpečnost a suverenitu Židovského státu. Podívejme se do historie, kdy se za celou sérii arabsko-izraelských válek Egyptu nepodařilo ani v koalici s ostatními muslimskými státy Izrael zničit a pochopil to sám prezident Anvar Sadat, který v roce 1977 v americkém Camp Davidu podepsal dohody jež vedly k egyptsko-izraelské mírové smlouvě a spolu izraelským premiérem Menacheimem Beginem získal Nobelovu cenu míru.
Bylo by chybou, aby „západ“ upřel podporu Baradejovi a všem protestujícím, kteří nechtějí nic jiného než jsme trochu s nadsázkou chtěli my v roce 1989. Mají právo na svobodné volby. To musí být základ, to musí být východisko a je na samotných Egypťanech a jejich ústavním systému, aby si pak on sám řekl, zda-li je Muslimské bratrstvo nebezpečné pro demokracii a ohrožuje ji a bude toto hnutí stíhat a nepovolí mu účast ve volbách, ale základem je, aby Egypťané dostali práva do svých rukou. Náleží jim základní občanská a politická práva stejně tak jako jakémukoliv člověku na této planetě.